Jen tak být

Emilka už dorostla do liščího trička, které jsem malovala ještě dřív, než se narodila.
Malovala jsem ho tehdá jen tak, pro radost, třeba na jarmark. Počkalo si ale na Emilku:)
A když má Emilka, potřeboval i Josífek, to je jasné. Tak už mají liščátko oba, to je taky jasné :D 

 Uvelebit se, přitulit a užívat si jeden druhého. I s těmi jejich (ne)konečnými hádkami.
A s jejich velkou láskou, která vždycky nakonec zvítězí, uf! :D Lišáčci moji malovaní milovaní!
...a (u)mazaní :D

Nejčastěji se teď mazlíme v našem pohádkovém křesle. Máme ho doma teprve chvíli, ale pohádek už
slyšelo tolik, že by mu mohl kdekdo záviděť. Už jeho cesta za námi začala vlastně takovou pohádkou.

***

To tak jednou odpoledne, v tom největším lijáku, zazvonill poslíček, že je prý tady s tím křeslem.
Cooo? Takže je to pravda! Teprve v tom dešti, při pohledu do dodávky, mi skutečně došlo, že je to tak!
Vyhráli jsme křeslo! :) 

Vzpomínáte na tenhle článek? On byl totiž tak trochu soutěžní... No jo, my, opravdu!
... A mohli jsme si vybrat křeslo snů ... a to je prostě ušák!!!  A už je náš, i s podnožkou, štípněte mě, prosím!

 V dešti (s Emilkou v nosítku) jsem spolu s panem poslíčkem křeslo vyložila z dodávky a mezi
zaparkovanými auty jsme s ním prokličkovali před dům (pokud nás někdo sledoval, asi se dobře bavil).
Wau, no jo, ale jak ho dostanu nahoru do druhého patra?  (Pan pošťák byl moc milý, ale dál než
za hlavní dveře se mnou nešel). To Josífek, ten by pomáhal, ukazoval mi svaly a už měl i plán, ALE ...
Koukla jsem na Emi, poutáhla nosítko a vyhopkala jsem to nahoru alespoň s podnožkou.
Ušákovi jsme všichni zamávali a slíbili jsme mu, že jakmile večer dorazí tatínek z práce,
vezmeme ho za námi do tepla. Jenže to nevíte, co dokáže povzbuzování dvou malých nedočkavých
a zvědavých natěšenců! .... Jo, vynesla jsem toho fešáka ušatého sama, navíc v rekordním čase,
doteď nechápu jak:D  Kouzelné křeslo prostě. 

Tímto bych chtěla týmu biano ještě jednou moc poděkovat!!! Bude se mít u nás dobře, slibujeme :-)

Křeslo nám udělalo obrovskou radost.... a té není v téhle podivné době nikdy dost.
Ano, zvláštní doba. Ale díky těm mým malým človíčkům si uvědomuju, jak je opravdu
důležité žít přítomností.  Oni to umí a z jakékoliv situace dokáží vytěžit to nejlepší.
A já koukám a učím se. Jsem spíš plánovač, potřebuju jistoty, takže pro mě fakt makačka todle :D
Snažím se užívat si to jejich "tady a teď", stále, každý den....  pomáhá mi to:-)

Přeji Vám všem, ať se máte každý den z čeho radovat,
ať to všichni společně zvládneme a brzy už jen vzpomínáme...
Buďte zdraví:-)