Ha-čí

Emi má hačí. Pepi má hačí. Mami nemá hačí.

Ano, Emilka i Josífek mají svoje křesílko. Dohromady, poděděné po jejich tetičce, ale mají ho.
Minimálně bambilionkrát denně si do něj sednou a důležitě na mě zpoza knížky mžourají.
A já sedím na podlaze a tiše závidím :D Ten čas na knížku, ale hlavně to posezeníčko!

Po svém toužím už nějakou dobu. Do našeho starého "mini bytu" se nevešelo, vlastně ani sedačka.
Sedávali jsme na posteli plné polštářů. Tady už se nám vejde obojí a vytouženému křeslu držím
čestné místo od prvního dne, co jsme se sem nastěhovali. Slibovala jsem si, že si nějaké to své
křesílko "do nového" pořídím, abych měla v čem pohodlně kojit druhátko, které jsme tehdá teprve
čekali. Nebo bych si v něm hrála na neviditelnou a pokoušela se trochu odpočívat.
Možná by se našel i malinký kousínek času na knížku...

"Josífku, já bych chtěla křeslo..."

"Tak řekni taťkovi, ať ti ho udělá. Nebo dědovi, on má ponk a kladivo. A pilu, to se musí nejdřív takhle uřezat,... Mami, tak já ti ho nakreslím."

Tak to je prosím ono a sedí v něm prý tatínek, ne maminka, samozřejmě. Miláček prostě.

 

 

Letošní podzim slavíme druhý rok v novém hnízdě a co myslíte, mám už to své opravdové křeslo?
Nemám. Ono totiž najít takové, aby se mi opravdu líbilo a zároveň prošlo manželovou cenzurou,
je vážně kumšt. Bydlíme ve starém bytě z 30. let, máme vysoká okna, zůstala nám tu i původní
kamna, ... Oba jsme se shodli na tom, že našemu bytu chceme nechat jeho kouzlo dob minulých...
jen trochu narážíme, protože  - jednoduše řečeno - já mám ráda věci staré, manžel raději nové.
Tohle by ale klapnout mohlo, co myslíte?

A nakonec teda můžu do křesla prý taky, stojím vedle a až taťka dosedí, můžu i já...
a pak on a Emilka, tož tak.

 

Křeslo jsem objevila na biano.cz., díky možnosti "vyfiltrovat" si křesla s vysokými zády to bylo
snadnější než jsem čekala. A hned jsem začala přemýšlet, čím bych tu "svou" zašívárnu vylepšila...
Inspiraci jsem hledala na bonami.cz.




Pléd, abych si mohla hrát, že tady vlastně nejsem a vlněný kobereček, protože bez něj by to nebylo ono!


Místo pro něj mám už vymyšlené dávno. Stálo by jen kousek od mého pracovního koutku, ve kterém
vznikají všechny mé malůvky a kresbičky. Poblíž stolu s lampičkou, kterou neustále kradu manželovi.
Mmm, hodila by se mi vlastní lampa... a  taky komoda, kam bych všechny své výrobky uložila:-)
Krabice jsou sice super věc, ale děti mi do nich lezou častěji, než bych si přála:-)

Ach, konec snění :) Zrovna v době,  kdy si říkám, že na lenošení v křesle si najdu čas nejdříve někdy
v důchodu:D a tím pádem se můžu v klidu dál s dětmi válet po zemi a na křeslo raději zapomenout,
objeví se mi ve zprávách nabídka... a hlavním úkolem je vlastně  jen trochu se zasnít...
No sedla jsem si z toho na zadek, vážně jo. Sice jen imaginárně (křeslo přece nemám, že),
ale sedělo se mi fajnově:-) Děkuji! :)

A mockrát děkuji i Vám, moji milí, za to, že jste zase nakoukli a třeba dočetli až sem:)
Ač jsem v létě spíš off-line, neznamená to, že se na moje nápady práší.

Naopak! Mám pro Vás něco uplně nového!!!
Jste zvědaví? Na podzim Vám vše prozradím:-) Už je to hotové, hojně se to testovalo
a vylepšovalo, vlastně už je pár kousků i  k prodeji v mém oblíbeném kamenném obchůdku.
Víc Vám ale zatím povědět nemůžu :) Mějte se hezky, odpočívejte a nezapomeňte snít!

Tak, zhasínám kradenou vypůjčenou lampičku, vracím ji manželovi na stůl a běžím na kutě.
Dobrou noc a hezký konec prázdnin!

Veronika