Traktůrek

Tak se Pepi konečně dočkal! Má ho! Namalovaného od maminky :-)
S vozíčkem, ten prostě nesmí chybět. Ten se musí totiž malovat ke každému autíčku (uááá).

A všem se s ním hrdě chlubí :-) Miluju tu jeho upřímnou radost a nadšení.  

Jako vzor jsem si na stůl postavila dřevěný traktůrek, který mu přinesl Ježíšek.
No, na stole byl přesně 4 sekundy, než mi ho Pepi zabavil :D

 

Myslím, že za poslední měsíc jsem nakreslila tak 1000 traktorů..ne vážne, příjde mi,

že nedělám nic jiného, než na všechny kousky papíru, co Pepi najde, kreslím traktory.

Nakreslím jeden, samozřejmě s vozíčkem, Pepi důležitě vybarví kola, upozorní mě, že chybí

třeba komín, volant.. no a když to teda doplním, slyším jeho: "DALŠÍ, TATŮJEK, MAMINKA, MALOVAT, TADÝÝÝ!"

Psí námořníci

Nejlepší Kubíkův kamarád je pejsek. Oba bydlí v pokojíčku laděného do "námořnického stylu". 

Takže zadání pro mě bylo jasné. Pejsek námořník!

A abych nedělala námořníka jen z pejska, proměnila jsem i pár obrázkových "stálic".

Metr nahradil maják, hodiny v případě nouze poslouží jako záchranný kruh no a s kotvou

se bude kotvit lépe než s váhovým závažím, nemyslíte?

Aničce

Obrázek do rámečku a obal na očkovací průkaz.

Zdá se Vám to nějaké povědomé? Napovím... koukněte tady - klik:)

Amálka, maminka Evičky, která si u mě kdysi nechala pomalovat očkovací průkaz

a namalovat první obrázek s údaji o miminku, se mi znovu ozvala.

S nádhernou zprávou, že se rozrostli o dalšího človíčka, o Aničku.
A už má svůj obal i obrázek i Anička :-)

Přeji krásný konec týdne! :-)

Kluk jeden vybíravý

Mysela jsem si, že tohle nás s kloučkem mine. Omyl :D

Náš pán si totiž už snad od svého roku a půl sám vybírá, do čeho je ochotný se navlíknout.

Naštěstí ještě na něj platí moje smutné oči, ale už nešlo přehlížet, že tak nějak

"vyrostl z medvídků" a "ujíždí na všem, co má kola".

A tak jsem se překonala a namalovala mu bodýčko s autíčkama. Ten měl radost!

"OBLÍCT" jsem od něj slyšela snad 150x ještě před tím, než jsem bodýnko domalovala.

Vznášela jsem se na obláčku spokojenosti:)

Jenže pak jsem Josífka zastihla, jak si pastelkou čmárá po bříšku.

"VOZÍČEK, CHYBÍ!"

 Ouuu jak jsem jen mohla zapomenou na jeho posedlost vozíčky!

No, na dalším bodýnku už jsem se této začátečnické chybě vyhla! :D

A přiznávám bez mučení, že tahle autíčka nejsou z mojí hlavy.

Auta já prostě neumím a potřebovala jsem se někde ispirovat. 

Chtěla jsem něco jednoduchého s retro nádechem.
Svůj "vzor" jsem po dlouhém hledání nakonec (sláva, sláva, sláva) našla tady-klik.

Medvíďulka pro Anežku

Foceno s mým úžasným asistentem.

Má opravdu cit pro detail, každý můj pokus o "naštelování" bodýnka tím správným směrem

musel upravovat. Uf, no, ale nakonec jsme to spolu nějak zvládli:D A bodýnko to přežilo! :)