Papírové výročí

Dnes jsou to dva roky, co jsme si řekli naše "puntíkaté" ANO.

Slíbili jsme si, že se vždy v den výročí (plus/mínus) do mlýna vrátíme. Hned loni jsme to museli

porušit, byla jsem nemocná, bez vycházek. Nu což, oslavili jsme si to doma.

Letos to ale klaplo!
Využili jsme svátečního volna a vyjeli na výlet. Puntíky (jako tenkrát) nesměly chybět.

O to krásnější slavení to bylo, protože už nás slavilo o jednoho více:-)

Ano, ano, pan kníratý tam byl samozřejmě s námi! :-))) 

Loni vlastně slavil taky, ale zatím schovaný pod srdíčkem :D Letos už na srdíčku.
Mám to ale dva fešáky, co? A je mi s nimi nejlíp!!! :-)

Medvídě

Zase jeden přírustek do naší medvědí party :-) Pár jsem jich namalovala i do obchůdku,

protože medvědů není nikdy dost :D

... a takhle to dopadá, když se pan model místo pózování rozhodne tlačit bobek :D

A asi už tradičně - musím poznamenat, že fotky nejsou opět aktuální:D Medvídě už je zase o pořádný chlup větší a oblíká medvěda s dlouhým rukávkem:-) Tak snad mi tu mou zpomalenost prominete.
Včera v noci u nás krásně sněžilo, takže my pádíme ven, dokud to všechno nezmizí.

Užívejte jak jen to jde, den volna se hodí, že? :-)

Osli kýchají, bude hezky

Většina lidí vám na kýchnutí odpoví: "Zdravíčko!" nebo pohotově zakřičí: "A je to pravda!".

To u nás né, u nás v rodině se říkalo a říká... ale to už vlastně víte z názvu článku :D

Jedna oslí slečna, už si vesele kýchá na fleru. A bude hezky, jo! :-)
***
Asi by tu měl být dneska spíš bílý kůň nebo husa, vím, ale oslíci jsou taky fajn, ne? 
Včera u nás poprvé sněžilo, Martinovi se letos ten jeho bělouš nějak splašil :D

Čistě pánská záležitost

A je zase listopad, měsíc knírů.  Letos by nejspíš kolem mě Movember prošel bez povšimnutí,
ale když se mi na fleru prodala kníratá taška, ve stejném týdnu se mi připomněla kamarádka,
která taky na jednu tašku s kníry čeká, bylo mi to podezřelé. Takže problém, co namalovat
na další bodýčko pro našeho chlapáka, byl vyřešen. Kníry. Na nějaké velké malování nebyl čas,
takže jsem si jen vyrobila razítko s knírkem a už to jelo. Nakonec to kromě bodýčka odnesly
ještě dvě (skoro 30 let staré:) plínky :D Protože když už, tak už! 

 Jo a ty sprosťárny (schválně, vidíte?:D) fááákt nevím, od koho odkoukal! :D

 A kdo je zvědavý, co to kolem pana kníratého vykukuje za kousky dřeva, tak to je prosím naše
 hrazdička. Aneb tatínek synovi. Stačilo udělat smutné oči, náčrtek s rozměry a manžel se hned pustil
do díla :-) A z výsledku jsme nadšení všichni tři!

Sice jsem si slíbila, že synáčka do puntíků navlíkat nebudu, tady bylo na místě udělit výjimku!
Taky vám tak připomínají americkou vlajku? :D

Mějte krásný listopad, ať už s knírem, či bez něj :-)