Zamilovaní kočičáci pro nevěstu a ženicha

Naše spolubydlinka Lucinka se v září vdávala. Jó, ten čas ale letí. 

Pamatuju si, jak jsme na našem pokoji č.424 všechny tři uzavíraly sázky,

která z nás se první vdá, která bude mít první bejbátko 

a náramně jsme se při tom bavily.

Ách jo, pořád mi nějak nedochází, že už jsme opravdu velké holky 

a naše kolejové spolubydlení už patří jen do krabičky se vzpomínkama.

 Tramtadadááá, Lucinka je první nevěstou našeho pokoje, 

bude i první maminkou? :-) :-) :-)

Mějte se rádi:-)

Pouštění draků (trojhlaváků:-)

 

 

Draky jsem pouštěla, to jo, ale ne ty papírove, se špejlema, mašličkama, 

špagátkem a ták ... ale malované:-) Draky, kteří bydlí na oblečení

pro malé a statečné rytíře:) Chcete snad namítnout, 

že namalovaní draci nelétají? Jakpak by né?!  

Rozletěli se mi do světa, ani jsem nemrkla:-)

(... Pokud se Vám zdá, že už jste podobného dráčka někde

zahlédli, tak to bylo s největší pravděpodobností tadyhle:-)

 

 

Ano, vzorem mi nestál nikdo jiný, než sedmihlavý

zelenáč z mého "hudebně-matematického":-) pracovního listu :D

To jsem to dopadla, vykrádám své vlastní nápady!!! :D

Medvědí minidovča

To bylo ještě září, škola dáááleko a my s Milým měli konečně čas vyrazit na dovču.

Pravda, naše časová dotace vyhrazená dovolenkování nebyla příliš štědrá,

pouhopouhé tři dny přátelé! O to více a intenzivněji jsme si je ale užili!

 

 Celou cestu jsem měla docela nahnáno,

protože nás všichni "domorodci", které jsme míjeli ještě 

v úseku zvaném "civilizace", varovali před medvídkama. 

Chlupáči měli ale po celé tři dny

zřejmě lepší program, než děsit dva tuláky tulivé:-)

  

První noc jsme přečkali v miloučké chajdaloupce, 

sami, samotincí ... teda né tak docela ... 

(Myšky, jojo, byly tam potvůrky:-)

Jak já si teď vážím toho kohoutku, 

ze kterého se mi sklenice vody napustí v okamžiku!

...

(... a nemusím běhat žíznivá po lese, než ho najdu!:-)

 

 Cestou necestou ...

Puchýře už zmizely, spálená ramena se sloupala

a mi tak nějak dochází, že další prázdniny budou 

zase až za rok ... hmmm

Motýlci v břiše

 

Když jsem se své drahé sestry "nenápadně" zeptala, 

co by si přála k narozeninám, netušila jsem, 

že má na mě vymyšlenou takovouhle lumpárnu.

Někde na netu prý kdysi zahlédla tričko s motýlkama v břiše

a rozhodla se, že ho musí mít, ale žádné klik, klik a  hurá 

na poštu pro balíček! Narozeninový dárek musí být ručně namalován!

Takže jsem vyhraba zaprášenou knížku anatomie, 

aby žaludek vypadal alespoň báj očko jako žaludek

...

a abych zabránila sesterské válce, pustila jsem se do díla:D

 

... I tímto způsobem se dá světu ukázat,

že je člověk zaláskovaný:-)

Mašinka

Jede vláček motoráček ... nééé, mašinka, kouří se jí z komínka!

 

Když už jsem nevěděla, co dál malovat, poprosila jsem Milého o radu.

Odpověď byla blesková - vláček - co jiného bych taky mohla od toho

mojeho milovníka železnic čekat:-)

Tak jsem se teda "hecla" a prý to jako vláček vážně vypadá (...říkal:-)
No jakpak by nééé, když jsem absolvovala odborné školení,
co kde přimalovat. Hlavně ty schůdky, na ty nesmím zapomenout:D

Tak jedem,ne? :-)